POVÍDKY

Já vám, pane redaktore, vopravdu nevím, jestli vo něm mám mluvit. To víte, doba je dneska všelijaká, myslím ta politická korekce... co? Jo ták, máte pravdu, korektnost... Lidi prostě nemůžou mluvit tak, jak jim zobák narostl, ale furt musej dávat pozor na jazyk, co na něm mají... jako né na tom jazyku, ale na srdci a potom teprve na jazyku - Co? Vopravdu se nemusím bát? No já nevím, hlavně tam nikde nepište moje jméno, to by byl takovej průšvih! No tak jo...Když se mě, pane redaktore, ptáte pořád na toho Hitlera, vono se vo něm dneska povídá ledacos, ale řeknu vám, já ho znala hezkejch pár let a tak vím, že člověk nemůže věřit všemu, co kde slyší, protože některý lidi jsou hrozný svině a pomlouvají, kde můžou. Nechci se ho nijak zastávat, to né, měl svoje chyby, ale kdo je nemá, že... číst dál

Českým ultramonopolním antiúřadem zmítá v posledních dnech aféra, charakterizovaná vzájemným osočováním spojeným s množstvím trestních oznámení pro pomluvu a nactiutrhání.Deníku Alte Front Gestern se podařilo zjistit ze zdroje, který si přeje být jmenován, že sekretářka generálního ředitele Jiřího Běláska Naděžda Hnidopišová obvinila vedení úřadu a konkrétně i svého nadřízeného z přípravy státního převratu. Podle ní jsou totiž do vedení úřadu přednostně přijímáni lidé, zabývající se entomologií. Entomologem je prý i sám generální ředitel. číst dál

… Hlavně zachovat klid a nenechat se ničím rozptylovat, zvláště ne nějakými slabošskými pocity. Vždyť je to jen rutinní zákrok, který určitě zvládnu. Jediný problém je snad v tom, že dnes to dělám poprvé a tak mám trochu trému. Je tu ale se mnou šéf a kdybych něco přece jen zpackal, tak nad tím jistě přivře oko. No vida, teď se na mne povzbudivě usmál, pacientka je už v narkóze, takže se do toho dám. číst dál

Nevěřil mi, že jsem tam byl. Přesto v něm ale hlodaly pochybnosti, protože se vyptával dál: číst dál

Nevím, jak k tomu mohlo dojít, snad jsem byl tehdy nějak zamyšlený nebo roztržitý, těžko říct - prostě jsem vstoupil do vozovky bez toho, abych se rozhlédl. Skřípění brzd, které jsem vzápětí uslyšel, bylo tak nečekané, že jsem si bezděčně sáhl na srdce a zůstal stát jako omráčený. Řidič na mě troubil, když jsem se ale nehýbal z místa, vystoupil z auta a rychlými kroky ke mně přišel. Byl pochopitelně rozzlobený, zároveň jsem však na jeho tváři viděl i rozpaky.  číst dál

Asi jsem právě usnula, protože jsem si v první chvíli pomyslela, že se mi to jen zdálo. Veliká rána! Přemýšlela jsem, jestli nemám vylézt z postele a jít se podívat po bytě, třeba spadla nějaká kytka nebo se stalo něco v koupelně... Ale ne - ta rána byla tak silná, že... samozřejmě, pokud se mi to tedy jen nezdálo. Je možné, že to bylo v bytě nade mnou, jak bydlí ten potrhlý chemikář, co... Třeba ale není takový hlupák, za jakého ho mám, určitě ne, každý může mít své záliby a on má prostě tu chemii... Vypadá divně, to ano... no, divně, každý nějak vypadáme a on vlastně zas tak divně... je to zkrátka takový samorost, žije si tak nějak po svém a že si z lidí nic nedělá, to je přece spíš pozitivum než... Snad je i trochu sympatický, takový normální kluk to je, ty džíny, co nosí snad pořád, no dobře... ale jinak - vždy pozdraví, na nic si nehraje, i když by asi mohl, má dva tituly a navíc za mnou nedolézá jako jiní, co pořád... číst dál

Do vesnice přišel nový šafář. Na první pohled rovný a férový chlap, rozumně mluvil a zdálo se, že nikomu nebude nadržovat, nikomu ubližovat. Je tady pro všecky - to bylo jeho heslo, které stále opakoval a vždy dodal, že nesnáší pomluvy, kydání hnoje, podpásovky. Ano - lidi můžou mít rúzné názory na to nebo ono, ale to neznamená, že se navzájem pozabíjejí. Nikdo ať nepočítá s tím, že se v případném sporu dvou vesničanů někdy přidá na stranu jednoho proti druhému. Ne, to nikdy! Ať si to vyříkají sami mezi sebou, jako chlapi, z očí do očí. číst dál

"A nechcete to přece jen nechat na... na později?" číst dál

Stála jsem na mostě nad Svratkou a házela kousky chleba hladovým, vzrušeně křičícím rackům, kteří je chytali za letu a jen výjimečně nechali nějaký spadnout do vody, kde se vzápětí stal kořistí některé z hejna žádostivě přihlížejících kachen. Tento rituál jsem cestou ze školy prováděla skoro pravidelně a ani matčino občasné hubování na mé pozdní příchody domů mne nedokázalo odradit od mojí… snad záliby? číst dál

"Ach jo," vzdychla si Marta, když se pohledem na budík ujistila, že už je opravdu nejvyšší čas "vylézt z nory", jak říkala nepříjemné povinosti ranního vstávání. Za chvíli bude sedm. Musí sebou pořádně hodit, aby to ke Svaté Anně stihla včas. Dnes je objednána na osmou. číst dál